Nemyslím si, že je třeba říkat co se myslí slovy "rozhodni se....", a zajisté to všichni velmi dobře znáte. Vždyť tvoříme denně nespočitatelné množství rozhodbutí, automaticky, podvědomě, rituálně a vždy se jedná o to kdy, kde, s kým, co, jak dlouho a tak dále.

Přesto pokyn, požadavek či tlak okolí "tak už se konečně rozhodni...." vyvolává stavy nevůle, nejistoty, až odporu, milion pochybností, dva kroky vpřed a tři vzad, shánění informací, podrobností a jé těch dotazů na zkušenost ostatních v tom či onom, poznáváte se, rádi pak užíváme slova jako uvážlivé rozhodnutí, promyšlené, cílené a nevím jaké, ale prostě a jednoduše obhajitelné před okolním světem.

A to proč, oni za vás vykonají důsledek rozhodnutí, donesou vám razítko, potvrzení, že toto rozhodnutí je to jediné správné, platné a účinné v tom co jste chtěli pořešit, že vás vaše vlastní rozhodnutí nedoběhne a nekousne zezadu, že ho nebudete litovat, nebo naopak, že kupodivu předčí vaše očekávání a změní váš život, vaše směřování k lepšímu nebo požadovaným směrem.

Ale tak to není, náš život není sklad, kde jednoznačně, organizovaně a důsledně v souladu s předpisy (okolními požadavky a vlivy) posunujeme krabice našich rozhodnutí do příslušných regálů a v patřičném  pořadí, které ale určil někdo úplně jiný. A ještě nám to chodí kontolovat (už jsi to  udělal/a, rozhodl/a jsi se, tak už .....ecetere ecetera).

Jak to tedy je....

- něco se děje, nevím co, ale od určitého momentu je mi divně, v jakékoli oblasti mého života konstatuji nespokojenost nebo potřebu čehosi (nová kabelka, auto, jiný byt, práce, vztah), je úplně jedno co je spouštěcím mechanismem, začíná to stejně jako signál k akci 

- většinou začínáme hledáním toho co chceme, ale kupodivu je účinnější vyjádřit jasně a na hlas (v soukromí nebo věřejně, záleží na vás a situaci, či předmětu rozhodování) co NECHCEME, jaká zvláštní věc, ono nám totiž na uvolněném místě poměrně rychle naskočí to správné a nezpochybnitelné co CHCEME

- rozhodnutí a akce výkonu, má vždycky svůj osobní čas, dopřejte si ho a není třeba se obhajovat a zpovídat, proč to tak dlouho trvá, pokud se přijmete v rovině potřeby času, budete daleko klidnější a vaše rozhodnutí budou opravdu vaše a né snahy vyhovět ???? komu čemu, moje rozhodnutí, moje volba

- schopnost nést následek svého rozhodnutí, složité, těžké, oslabující, zničující - ne, jako všechno, je třeba se učit, poznávat sám sebe, kolik jsem schopen, připraven unést a posunout se dál

- reakce okolí - běžné, pravidelné, čím složitější rozhodnutí přijímáme tím větší je "starost a péče" okolí, nechme jim ji, dopřejme jim rozbory, náhledy i kritiku "NAŠICH"  voleb a rozhodnutí, je to asi tak, pokud budu posuzovat chuť jídla na talíři souseda, můžu si myslet, domnívat se, tipovat, usuzovat z vůně a barvy,ale dokud neochutnám tak nic NEVÍM  

- věřte si, není důležité jestli jsou vaše rozhodnutí správná(podle čeho, koho), ale to, že jsou vaše

- dopřejte si božské "chybovat", je to normální, běžné, když jste se učili něco nového nikdo, ale opravdu nikdo, ani vy nepředpokládal, že bude 100% napoprvé

- zkušenost je dar, který si nadělte velmi uvědomělým rozhodováním o životních drobnostech (boty, jídlo, oblečení, kniha, TV program .....), představujte si co bude - vůně, pocity, chutě....

- buďte hrdí rozhodovatelé, protože každé další bude jednodušší a rychlejší a účinnější, hýbnete svým životem

Přeji mnoho a mnoho těch splňujících rozhodnutí...

autor článku: Irena Kubátová