Pojďme si popovídat, řekněme si, mluvte - to je všechno o faktickém slovním projevu, je to jedna z forem  komunikace nebo - li spojení; přenosu, sdělování, výměny infromací. 

Jsme všichni společně těmi, kdo mluví a i těmi kteří poslouchají,

v čem je tedy problém - mluvíme stejným jazykem a přesto se dostáváme do konfliktů a neporozumění - to je přesné   n e p o r o z u m ě n í - základem, každého rozhovoru je aktivní naslouchání a to někdy v běhu a časovém stresu, za běžného, přesto stálého provozního hluku našeho života nezvládáme. Nebo nechceme, nemáme už sílu slyšet další slova, jejichž obsah nám uniká, jejichž obsah vědomě odmítáme .......

......máme problém, který se časem může stát naučenou formou jednání, bude nesprávně vypovídat o naší osobnosti, budeme světu poskytovat zavádějící informaci a tím si zhoršovat své postavení a fungování ve společnosti (rodině, zaměstnání, mezi přáteli a kdekoli jinde......)

Cítíte se tak, chcete s tím něco dělat a nevíte jak na to, nabízíme možnost ...

Základem spolupráce s klientem je jasně definovaný cíl. Cíl  by měl  být specifický, měřitelný, přijatelný, reálný, načasovaný. Vedení probíhá formou řízeného rozhovoru. V průběhu rozhovoru poradce vede klienta k aktivnímu přemýšlení a sebereflexi. Provádí společně nácvik komunikačních dovedností, případně přípravu na konkrétní situaci.

Cílový formát může být jak v mluvené formě (praktická příprava na rozhovor, pohovor, urovnávání neporozumění apod..) nebo písemně (dopis, neformální žádost apod.….)

-          v rámci rodiny a širší rodiny

-          vztahy v zaměstnání

-          partneři (osobní, pracovní)

-          jednání na úřadech

-          já a klient, já a opečovávaný rodinný příslušník (Sociální služby)