Rovnováha kyselin a zásad - civilizační překyselení duševní, sociální a výživové roviny těla

Díl 1.

Francouzský vědec Voltaire  ve své době napsal:

"V první polovině života obětujeme zdraví, abychom vydělali peníze, v druhé pak obětujeme peníze, abychom zdraví opět nabyli. A během této doby plyne zdraví a život jen tak kolem nás."

Není to lékař, kdo je kompetentní k tomu, abyste byli zdraví, ale jen vy sami.

Historie

            Naše technika produkuje obrovské množství kyselin, které neustále unikají do atmosféry a vrací se k nám zpátky ve formě kyselého deště a sněhu. Co škodí přírodě, například v podobě vymírajících lesů, není zdravé přirozeně ani pro člověka. velmi podobná tendence se rozšířila i ve způsobu života a ve výživě.

Důležitou se tedy stává rovnováha mezi prací a životem.

            Rovnováha mezi prací a životem se ztratila už před dlouhou dobou a je (v rámci všude citelných tendencí ke globalizaci) naprosto v nedohlednu, jak by ji bylo možné znovu získat. Necháváme se neustále štvát důležitými a zvlášť důležitými termíny, mezi nimiž se život koná stále méně.

            Původně jsme byli relativně mírumilovně žijící sběrači s převážně vegetariánským způsobem výživy, ale čas nouze v době ledové z nás udělal bojovníky a "ostré hochy" zaměřené na maso. To bylo nutné,  abychom obstáli v životním boji a přežili. Výživa se přizpůsobila novému životnímu stylu, stala se bohatá na maso, a lidé se začali chovat vůči jiným příbuzným bytostem také spíše jako šelmy.

            Na začátku museli lidé bojovat především se stresem, který byl dán přírodou a který je stále ohrožoval v jejich existenci, když vycházíme z klimaticky tvrdých podmínek, ze záludností přírody a z ohrožujících zvířat.

            V té míře, v jaké se dal redukovat stres z přírody, vystupoval do popředí stále více lidmi vytvářený sociální stres. Že nabyl v dnešní době tak ohromných rozměrů a nutí nás ke stále aktivnějšímu a tím jednostrannému životu, za to si můžeme sami. Účinky, které se odrážejí ve způsobu stravování a přijímání potravy, jsou vidět všude a pociťujeme je na vlastní kůži.

            Místo klidného jedení potravu hltáme a krmíme se stále ještě jako šelmy. S tím spojený stres je hlavním základem panujícího překyselení, které v žádném případě nemá jen materiální příčinu.

Překyselení na duševní a sociální rovině

            Výsledkem dnešního životního stylu v podobě uspěchanosti a stresu na sociální rovině je stále větší duševní překyselenost, která se odráží i v tělesném překyselení. Bohužel se tento vývoj u člověka nedá přímo měřit, ani na duševní ani na tělesné rovině. U zvířat známe tento fenomén např. u psů v našich městech, kde přibývá zranění z pokousání. To už vedlo k požadavku na jakýsi "zbrojní pas" na psy ze strany kompetentních komunálních politiků. Psi jsou zjevně stále "kousavější". Kdo se na to takto podívá, bude všude nacházet kousavé, zaryté a zachmuřené lidi. Za tím vězí problém omezeného životního prostoru, vychází napovrch stín, který se projevuje především na psychických, sociálních a ekonomických rovinách.

            Civilizačně se všude zužuje prostor i v souvislosti s kariérou. Latinský výraz pro slovo strach je "angustus", což znamená omezený. Strach je tak velmi silně spojen s omezeným prostorem, o tom svědčí stoupající pocity paniky a fobií. Zúskostnělí lidé jsou duševně mnohem rychleji kyselí. Ve shodě s tím má jejich tkáň zvýšený sklon k překyselení. Což je základem, na kterém překyselující výživa manévruje organismus do jednostranné pasti.

            Ve společnosti, v níž je všechno stále omezenější a která je stále více podrobena tlakům, nevede cesta z této pasti pouze přes výživu. I když ta je základním startovní stupněm ke změně. Dosáhnout cílené rovnováhy těla a duše můžeme pouze v souvislostech celého životního stylu.

            Tudíž žít život ve všech jeho součástech v souladu s chtěním a skutečností.

Překyselení na rovině výživy

            Mnozí lidé na základě svého moderního životního stylu toho mají ze života málo, až téměř nic, a rovnováha práce a života pro ně zůstává milým pojmem, mají sklon ke kompenzování svých deficitů, aby vůbec mohli unést celek. Když už není život sladký, mohu alespoň sníst velká množství levných hutných sladkostí. A nejenom sladkostí, ale silně kořeněných jídel, výrazně, uměle dochucovaných potravin s intenzivní dráždivostí chuťových buněk - slané, kyselé, hořké, sladké apod. Teď jsem si "užil" a po krátkou dobu vnímám uspokojení na úrovni těla i duše.

            Protein se skládá z aminokyselin, tuky a oleje se skládají z mastných kyselin, sladkosti mají sice uhlohydrátový základ, působí však v látkové výměně přece jen vysloveně překyselujícím způsobem. Proti tomu stojí ovoce a zelenina, které jsou v podstatě zásadité, dnes však nemohou ani přibližně vyrovnat ohromnou nerovnováhu.

Pro chemika v našem těle není proces látkového stárnutí ničím jiným než nepřetržitá spotřeba anorganických látek za účelem neutralizace kyselin.

Projevy překyseleného organismu na úrovni zdravotních obtíží:

pálení žáhy

migrény

kožní exémy

alergie

bílé flíčky na nehtech

výrazně se kazící chrup, pokročilá paradentóza, zapáchající dech

zrychlené dýchání bez určených příčin - zbavování se kysličníku uhličitého ze sycených nápojů

obezita

zácpa, obtíže spojené s vylučovací soustavou - záněty, písek, kameny apod.

zvýšená teplota těla, potivost, návaly horka v klimakteriu

diabetes 2. typu

revma, třas a slabost končetin

celková, trvalá rychlá unavitelnost těla

svědění pokožky včetně hlavy

na psychické úrovni nespavost, psychický neklid, nesoustředěnost, podrážděnost až agresivita k okolí, emoční a citová plochost - neschopnost ventilace projevů prožívání emocí - radost, veselí, láska a pod., fobie a panické návaly až na úrovni psychiatrické zátěže

Výše uvedené symptomy nejsou strašákem, ale spíše okrajovým výčtem možných projevů těla, když už si s tím neví rady.

S jakými kyselinami - leptavými a zraňujícími se tedy náš chemik v těle potýká:

Jak to tedy funguje, že již nejsme mrtví, když je toho tolik k likvidaci - zásady reagují s kyselinami a vytvářejí neutrální soli. Tímto způsobem se kyseliny vážou a vyplavují z těla, pokud dáme tělu šanci. Obranné mechanismy, které jsou našemu tělu vlastní, pracují nesmírně efektivně. Játra, slinivka břišní a žlučník jsou kompetentní k zpracování odpadu. Jakmile jsou však "přetížené", tělo si už neví rady, kam s tím "smetím" - začíná odpadní látky ukládat a z celého těla se stává "smetiště". A následkem nejsou nic jiného než nemoci.

Pokračování dílem 2. - odkyselení těla