Za poslední měsíce se mi v poradně, ale i jinými cestami dostalo spoustu poznání o roztříštěných vztazích mezi partnery, rodinami, sourozenci i pracovními kolegy. Pravda letošní rok je plný změn a společensko - politických tlaků, které těžko můžeme ovlivnit, ale které velmi ovlivňují naše vnímání a prožívání. Hledala jsem společného jmenovatele a neříkám, že je to tento jediný, ale podstatný.

Jedním slovem očekávání - všichni něco očekáváme, předjímáme chování okolí jako reakci na svoje vystupování, jednání a vyjadřování. Máme zadřené vzorce reakcí, které očekáváme od druhých, asi tak jako když zapnete varnou konvici, bez uvažování očekáváte, dokonce v určitém čase, vroucí vodu, a když se tak nestane, hledáte a okamžitě vyhodnocujete situaci jako zmetkový výrobek, chybu v kabeláži a podobně, přesto stačí zastrčit šnůru do zásuvky a provést jednoduché spojení.

A to je další potíž, neustále očekáváme složitá a komplikovaná vyhodnocení a nedbáme jednoduchých, přirozených spojení. Totiž vztah bez toho, že bychom si vytvářeli podmínky, co za co, proč, kdy a když ty takhle, tak já takhle.

Očekávání nás provází celý život, je to ocelová rukavička na hedvábné niti života. Od útlého dětství něco očekáváme a dokonce jsme k tomu výchovně vedeni ...., když projevím hlad očekávám jídlo, když budu hodný očekávám úlitbu ve formě slibu hraní si, výletu, když budu chodit do školy a učit se budu úspěšný a tak dál. Je to dáno momentální vývojovou sociální rolí, kterou právě zujímáme, jsme dítě, žena, muž, dospělý a máme nějaké postavení jiné a jiné sociální role v životě. U zubaře očekáváme ošetření chrupu a ne nohou, od řidiče autobusu očekáváme poměrně jasnou formu chování a vystupování a k tomu přijatou zodpovědnost za výkon. Mohli bychom pokračovat v nepřeberném množství příkladů, ale budu se věnovat tomu podstatnému a to jsou

Vztahová očekávání,

která jsou právě kamenem úrazu neporozumění, neschopnosti nastavení výdeje a příjmu emocí, citů a schopnosti srovnání se se svými i partnerovými očekáváními od vývoje vztahu, přes jeho fungování a růst.

Na počátku vznikajícího vztahu funguje více chemie než rozum a zamilovanost je úžasný zdroj pozitivní energie, příjemných a libých pocitů, které nás vnesou do palety představ a přání, jaké to je a bude - my dva spolu. Vytváříme si v sobě formy očekávaných prožitků a situací společného života a připravujeme se k rozhodnutí zda ta či ten je ten pravý a zlatý. Ideálně jsme naladěni na shodnou strunu a dochází k vytvoření vzájemného dlouhodobějšího vztahu. A hned tady je čas na sebeupřímnost a pojemnování toho co od vztahu očekáváme "OBA" a to nejenom na materiální a jiné rovině, ale především v oblasti citů a emocí, formy vztahového jednání a mé míry tolerance a pochopení očekávání protistrany. Jednoduše co chci a co jsem ochotný dát. Ta jednoduchá spojení, která fungovala na začátku, prostě být spolu a užívat si, naráží na běžný koloběh života se všemi starostmi a radostmi a my očekávme od partnera zodpovědné, a s našimi očekáváními v souladu, vzorce chování příslušné té sociální roli a postavení - partner, otec, manžel nebo partnerka, matka a manželka.

Jenže ono to tak vždycky není a čím déle narážíme na rozdílnost reakcí protistrany od našeho očekávání (pozor někdy i vyjádřeného nahlas, ale více smlčeného a předpokládaného, protože, vždyť je to jasné) tím se stává situace hutnější a komplikovanější a my se cítíme nespokojeni a ohroženi ve své podstatě a při pocitu nebezpečí hledáme únik až útěk, kam - jinam, hledáme splnitele našich očekávání. Mnohokrát narazíme úplně stejně, proč asi? Kam se poděla láska?

Láska hory přenáší, ale naše očekávání ne - dalo by se to tak říct, jistě důležitá je určitá míra přizpůsobení se, tolerance a pochopení, ale je třeba mít na paměti, že jednostrannost tohoto postoje nic neřeší. Jak z toho tedy ven?

Základem každého vztahu je komunikace a to velmi, velmi upřímná, ale nevydírající. Mluvme spolu o všem a hned, vždycky, hned, neukládejme to na někdy a potom. Ale vždy je třeba mít na paměti, že vyřčené slovo ani párem volů nepotáhneš zpět, takže při rozhovoru volit informaci - tedy začínat já (chápu a slyším, vždyť to je sobecké, věřte, že není pokud zvolíme takové vyjádření, které si nic nevynucuje, ale poskytuje orientaci protistraně) - já si myslím, já cítím, já vnímám, já si ověřuji a podobně. Pokud zahájíte rozhovor slůvkem ty, zapomeňte, že se doberete společného souhlasu, je to obviňující už v počátku a protistrana nereaguje na obsah, ale emocionálně zahájí okamžitou obranu já nic takového a tak....Tož to není cílem rozhovoru a informace se ztratí v ničem nebo hádce.

Jsou jedinci, kteří méně mluví, ale lépe se jim píše a pro ty tu mám malinkou radu ve formě systému bramborového salátu (za tento nápad děkuji své dceři, je osvícený a funkční),

takže jistě znáte situaci kdy vzniklý pár chystá své první Vánoce a dostává se po probrání dárkového systému ke kulinářským orgiím o vánočních svátcích. A tam je jádro pudla, bramborový salát z naší rodiny je prostě ten nejlepší a jako ping pong si házíme ingredience až skončíme u toho, že nic není dobře. Podobně jako svíčková a rajská od maminky. Zde fungují právě letité zkušenosti, vzroce a očekávání jak mají vypadat Vánoce. Abyste mohli vytvořit novou a právě naší tradici použijte následující systém - oba bez podmínek a omezení sepíšete ingredience rodinného bramborového salátu a po sepsání si vyměníte papíry a zase bez omezení vyškrtáte to co v něm nechcete - potom přeložíte papíry přes sebe a co zbylo je právě váš bramborový salát, kdyby zůstaly brambory s cibulí, je to úplně správně, uvolněte se z kazajky očekávání a předpokladů a vytvořte si nové to svoje a právě takové, vše podléhá vývoji a je možné, že časem dojdete jiného složení, ale důležité je, že to bude jenom a pouze vaše a splníte si to spojenecké očekávání.

Tento jednoduchý systém se dá použít na jakoukoliv situaci v páru - výchova dítěte, budoucnost, dovolená - jenom prostě sepište svá očekávání bez omezení a pak si je vyměňte, jednoduše poskytnete partnerovi informace a ještě zjistíte, která vaše očekávání jsou pro něho či pro vás nová, nečekaná, nestravitelná nebo neopchopitelná, ale vytváříte prostor pro společná nebo spíše spolčená partnerská očekávání jejichž realizace je váš společný život.

Přeji vám množství krásných spolčených očekávání a spokejené partnerství, vždyť život je krásný, ale krátký.